Když jsme se někdy na jaře srazili s Petr Antoni u vchodu do žateckého Tesca a bezprostředně tak došlo na domluvu o rodokmenu ohledně jistého pana Medera, po němž byl pojmenovaný nově zrestaurovaný dům na malém náměstíčku sv. Floriana, byla to prostě „jen“ zakázka. Jenže postupem času se z bádání stal neuvěřitelný příběh rodu, jehož kořeny prochází Rakovníkem a končí v severním Děčíně. Putování za Medery patří k těm nejkrásnějším a nejzajímavějším příběhům, které jsme zpracovávali a který se mně osobně dostal nejen pod kůži, ale i pod pavučinu, která obaluje duši 
. Děkuji tak Petrovi za možnost této niterné exkurze i za zveřejnění Mederova příběhu v Mederových novinách!
